Beyond Her Lens (Mimo objektiv) je působivý a podnětný film, který je inspirován skutečnými
životními událostmi fotožurnalistky Jany Andert a jejími záznamy o bitvě o Mosul, kde se
irácké ozbrojené síly pokusily město dobýt z rukou Islámského státu. Tento zdařilý a režijně
dobře zpracovaný film natočila německá režisérka a scénáristka Tereza Hirsch, která
k němu také napsala scénář. Tereza dokázala díky své zkušenosti na poli žurnalistiky příběh
vyprávět velmi autenticky.

Snímek začíná záběrem na tiskárnu, z níž vycházejí válečné obrázky spolu se snímky
mladého chlapce (Kryštof Sochor), jenž prochází vesnicí zpustošenou válkou. O chvíli
později se octneme uvnitř letadla s žurnalistkou Alex (Lucie Vondráčková) a jejím
kameramanem Gregem (Paul Dean) na cestě zpět z Iráku. Po přistání zjistíme, že se Alex
sama stala obětí války. Alex stojí na silnici a se slzami v očích téměř neslyšně pronáší cosi o
tom, jak bizarní je, že svět může být tak apatický a nedotčený, zatímco lidé v Iráku umírají.
Greg, nevšímavý vůči rozpoložení Alex, se vytratí, aby se stihl dostat do města. Poté, co je
Alex doma, si nalije skleničku a ignorujíc svůj telefon se ztratí ve svých myšlenkách. Později
se shledá se svým přítelem, a zatímco se snaží přijít na smysl války, příteli sdělí, že Phillip, její
nadřízený (Bob Boudreaux), je požádal, aby se vrátili zpět do Iráku. Po emocionálním vypětí
stráví den urovnáváním svým myšlenek. Poté se na letišti setká s Gregem.

Tereza odvedla fantastickou práci sestavením takto vynikajícího týmu. Kamera a střih
Lukáše Hausenblase byly výborné. Snímek má spád a vypadá skvěle. Tempo je během
pouhých necelých 20 minut vyvážené a vyhovující. Daniel Valášek odvedl jakožto zvukový
designér skvělou práci. Všechny části jsou tam, kde být měly a vše zní přirozeně a
uvěřitelně. Hudba dobře ladí s atmosférou toho, co divák na plátně zažívá. Ty tiché
momenty, kdy byla Alex sama ve tmě se svými démony byly skutečné a přesvědčivé. Sani
Baladi tyto momenty svou hudbou zachytil nádherně.

Lucie Vondráčková je úžasná herečka, která mi připomíná mladou Maggie Gyllenhaal.
Ztvárnění ženy, jež trpí posttraumatickým stresem, znovu prožívá hrůzy války a stěží
odolává psychickému tlaku, není jednoduchým úkolem. Herecký výkon Lucie byl
přesvědčivý a působivý obzvlášť vzhledem k tomu, že byla většinu času jediným hercem na
plátně. Pravdou je, že většina hollywoodských herců by v této roli naprosto selhala. Paul
Dean jakožto Alexin kameraman byl dobrou volbou, i přestože byl ve filmu pouhou minutu.
Diego Digiovanni jako Alexiina lepší polovička je v roli jejího důvěrníka dostatečný. Trefou do
černého je Boudreauxovo ztvárnění role nesympatického a nepřátelského šéfa, který se
odvrátí od rozechvělých obav Alex ohledně svého návratu a řekne ji, ať už je sakra v letadle.
Ustrašená tvář malého chlapce Kryštofa Sochora určitým způsobem představuje všechny
životy zničené a zpustošené válkou.

To je mé objektivní hodnocení. Vše bylo na správném místě a všichni odvedli svoji práci.
Film měl spád a dobře se sledoval. K slzám mě ovšem nedohnal… i přestože mohl. A proč
vlastně ne? Nejsem typ člověka, který by chtěl vidět bezdůvodné násilí, které většinou není
nutné. A krom toho je finančně náročné. Podle mého názoru by to ovšem bylo v tomto
případě v některých částech na místě. Alex hluboce trpěla a Lucie hrála jako o život. Její oči
nás vtahovaly do děje. Její slzy brnkaly na naše citové struny, ale my jsme viděli jenom
obrázky vojáků… zničených budov a spousty kouře a trosek. Nádherná Kryštofova tvář
nestačila pro dostatečné ztvárnění válčených hrůz. Film zkrátka neměl hlubší dopad.

Vidět Alex a Grega uprostřed válečného pekla by nejspíše pořádně zamávalo s rozpočtem
filmu, nicméně výkřiky obětí a nářky jejich milovaných spolu s krví a brutalitou by vytvořily
potřebné napětí pro lepší vtažení diváka do děje. Pokud by si Alex v letadle procházela
snímky na svém fotoaparátu Nikon, kterým by následně byl vdechnut život v podobě 5
sekundových klipů, bylo by realistické ztvárnění atmosféry naprosto dokonalé.
Kdyby úvodní záběry započaly plameny a peklem hrůzy (ne ve Spielbergově velkolepém
stylu… ale v mnohem komornější a bližší formě), vše ostatní by perfektně ladilo. Návrat Alex
do jejího bytu by měl větší význam. Poslání zpět jejím nadřízeným by působilo více děsivě.
Gregova nevšímavost by byla méně iritující. Obzvlášť pokud by si během scény na silnici,
ztracena ve vlastní hlavě, představovala exploze a výkřiky války, zatímco on ledabyle
odcházel. To by bylo dle mého názoru velkolepé.

Tento film byl ambiciózní a podle mě dobře zpracovaný. Jakožto recenzent musím
poskytnout upřímný názor a uvědomuji si, že jej mohu mít jen jeden. Můj náhled jistě nebude
sdílet každý, ale já se těším na to, s čím tento tým přijde příště.

​

- Brian Lutes, World Premiere Film Awards