Originál rozhovoru v angličtině najdete zde.

​

Film BEYOND HER LENS (MIMO OBJEKTIV) je inspirovaný životem a prací fotografky válečných konfliktů Jany Andert. Film sleduje návrat Alex (kterou ztvárnila známá česká herečka Lucie Vondráčková) do Prahy, kde se snaží vytvořit jakýsi pocit normálního života po natáčení v iráckém Mosulu. Režírovala Tereza Hirsch.

​

1 – Jak se zrodila vaše myšlenka a touha vytvořit film s takto komplikovaným, silným tématem?

Na samém začátku jsem chtěla spolupracovat s filmařským kolegou z Německa, Luisem Seemannem. Bylo to v roce 2017, v době, kdy panovalo velké napětí mezi Německem a Tureckem a někteří němečtí novináři byli v Turecku uvěznění. Jedna novinářka byla dokonce uvězněná se svým malým dítětem, batoletem. Luis a já jsme chtěli zaměřit pozornost na trauma a stres, který tito novináři museli pociťovat i poté, co byli propuštění na svobodu. Ale pak jsme se rozhodli netematizovat specifický politický konflikt a místo toho se soustředit na téma válečné posttraumatické stresové poruchy obecně.  Ve stejné době jsem při psaní scénáře viděla v televizi rozhovor s fotografkou válečných zón Janou Andert. To mě přivedlo k nápadu zaměřit příběh na válečnou reportérku.

​

2 – Vyskytly se nějaké další podněty, které inspirovaly, jak jste film realizovala? Kromě inspirace Janou Andert.

V současné době, kdy nás digitální média informují o válečných konfliktech nepřetržitě ve dne v noci, sedm dní v týdnu, je docela náročné nenarazit na různé podněty spouštějící strach. Z té doby si pamatuji, že ISIS byla na vrcholu aktivity a to mi připadalo velmi děsivé, i pro nás v Evropě.

​

3 – Fotografické médium hraje v tomto krátkém filmu ústřední roli. Do jaké míry podle vás může fotografie změnit naše vnímání a interpelovat na společnost jako celek?

Fotografie může mít na vnímání diváka opravdu obrovský vliv. Fotografie ovlivňují naši představivost a mohou nám ukázat realitu jinak, než jaká opravdu je. Příkladem – když probíhala světová premiéra tohoto filmu, dostavil se tam fotograf, který pracuje pro jeden z největších bulvárních časopisů v České Republice. Nejdřív mě to nepřekvapilo, protože v hlavní roli je obsazená Lucie Vondráčková a ta je už dlouho známou osobností. Ale netušili jsme, že tento fotograf vyfotil obecenstvo 30 minut před začátkem filmu, než se většina lidí usadila na svých místech. Ačkoli bylo poté kino plné, příští den hlásal titulek “premiéra nejnovějšího filmu Vondráčkové skončila fiaskem a nikdo na ní nepřišel.” A to vše bylo podloženo fotografií, která neodpovídala realitě.

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

4 – Co pro vás bylo během tvorby filmu nejnáročnější?

Kromě technických věcí, jako je náročnost natáčení uvnitř a venku pohybujícího se letadla, nebo obtížné hledání dobré lokace, kde by se v České Republice dalo vytvořit válkou rozervané město z Blízkého Východu, jsme se rozhodli provést ve scénáři na poslední chvíli velké změny. Chtěli jsme, aby byl příběh univerzálnější, a tak jsme přidali postavu mladého iráckého chlapce, který bloudí městem a hledá jídlo pro svého mladšího sourozence. Najít toho pravého herce pro tuto roli byl tedy také úkol, který jsme museli zvládnout na poslední chvíli. Nakonec jsme večer před prvním dnem natáčení našli jedenáctiletého Kryštofa Sochora a vyklubal se z něj zkušený a soustředěný dětský herec, který vypadal přesně tak, jak jsme chtěli. Asi to bylo štěstí.

​

5 – Co si myslíte o všech těch záběrech z válek, které se k nám dostávají způsobem, který se míjí s každodenními ústředními tématy naší západní společnosti? Je možné být při pořizování záznamů z válek objektivní, nebo je tam vždy v pozadí hlas, který nasměruje audiovizuální diskusi? Jak by se to podle vás dalo zvládnout konstruktivním způsobem?

Já předpokládám, že každá mediální skupina má svou vlastní agendu, a náročné je to i z toho důvodu, že žijeme v éře sociálních médií, falešných zpráv na Facebooku, atd. Někdy může být dost těžké si vybrat, čemu má člověk věřit. Pokud bych mohla doporučit dokument, který podle mě odráží skutečnost velmi surově a poctivě, byl by to dokument od Jany Andert s názvem “Inside Mosul” (V Mosulu). Pro některé lidi může být náročné ho shlédnout, ale na válku na Blízkém Východě poskytuje unikátní pohled. Být naprosto objektivní je pravděpodobně nemožné pro kteréhokoli novináře, ale je důležité, že se o to dál snaží. A co se týče poslední části otázky, mojí odpovědí je, že právě z tohoto důvodu nejsem novinářkou. Jako filmařka si můžu vytvořit svou vlastní realitu a tlak je v tomhle ohledu na mě mnohem menší.

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

6 – Kteří režiséři či spisovatelé vás ovlivnili a proč?

Obdivuji spoustu žen - režisérek, které se ve filmovém průmyslu prosadily, protože vím, jak těžké je soupeřit s našimi mužskými protějšky. Velmi na mě zapůsobila spisovatelka a režisérka Ava DuVernay. Její minisérie na Netflixu, “When they see us” (Když nás uvidí) je skutečným příběhem 5 chlapců obviněných ze zločinu, který nespáchali. Je to velmi emocionální podívaná díky nádhernému hudebnímu doprovodu a bezchybnému scénáři.

​

7 - Jaké plány máte co se týče vaší profesionální budoucnosti?

Předpovědět co se stane v blízké budoucnosti je pro filmaře uprostřed pandemie téměř nemožné. Plánuji natáčet v Praze několik hudebních videí a v dlouhodobém výhledu bych ráda natočila celovečerní film se silnou ženskou protagonistkou v těžké politické situaci.

 

​

​

​

​

​